Holá pravda o stresu
Už školáci vědí, že stres je až na výjimky škodlivý. Proto bychom se ho měli vyvarovat. To se sice dobře mluví, ale mnohem obtížněji dělá.
Rodina, vztahy, práce, zdraví, peníze – společné mají nejen to, že nás mohou těšit a naplňovat, ale i fakt, že jsou často zdrojem parádního stresu. A to ještě nezmiňujeme cestování, nakupování, sousedy a spol. Dokonce i ten, kdo žije na pustém ostrově, žije ve stresu. Trápit ho může, co bude jíst, kam se schová před žárem či chladem, trápit ho může, že je sám… Sečteno a podtrženo: Darmo nás lékaři, poradci, psychologové a všichni, kteří to s námi a s lidstvem myslí dobře, vyzývají, abychom se vyhýbali stresu, holá pravda je taková, že se to nedá. Stres je součástí života. Tečka.
Kořeny problémů
Už uvědomění si toho, že se mu zcela nevyhneme, může trochu uklidnit. A druhá věc, kterou můžeme dělat, je ze všech sil posilovat tělo i ducha, aby stres lépe zvládaly, protože je prokázáno, že stres oslabuje imunitu, což je jen krůček k nemoci – běžné rýmě i fatálnímu onemocnění.
V posledních deseti letech se rapidně zvýšil počet lidí, kteří trpí pocitem dlouhotrvající nebo stále se navracející únavy. Lékaři se zabývají tímto problémem jako chronickým únavovým syndromem. Vyznačuje se pocitem hlubokého a dlouhotrvajícího vyčerpání, postižení mají poruchy spánku, deprese, špatně se jim soustřeďuje a nezvládají běžné každodenní úkoly. Příčiny tohoto zdravotního problému se stále zkoumají, ale vědci uvádějí, že důležitou roli sehrála oslabená imunita organismu. Mnozí pacienti uvádějí, že před vypuknutím problémů s únavou překonali chřipku nebo dlouhodobě se táhnoucí léčbu nějaké infekce.
Znamená to, že imunita, únava a nemoc spolu souvisí blíže, než jsme byli dosud ochotni připustit. „Všechny typy únavy jsou ve své podstatě důsledkem stresu a je jedno, jestli to byl stres pozitivní, který motivuje a nabuzuje, nebo negativní stres,“ potvrzuje Ing. Adrián Doboly ze společnosti Natures, která se věnuje výzkumu imunitního systému a vývoji přírodních prostředků na jeho podporu. „Přechod z tepla do zimy či naopak, adaptační stres, operační zákrok, rodinné problémy, chronická onemocnění s nejasnou nebo negativní prognózou, to všechno jsou stresory. Přitom platí, že stres se s téměř stoprocentní jistotou spojí s imunitní nedostatečností a oslabená imunita dává šanci patogenům – virům, bakteriím, parazitům, plísním, aberačním rakovinotvorným buňkám – zaútočit a tím vzniku onemocnění.“
Když buňky nežerou
Imunitní buňky v našich organismech si dělají svou práci dobře, když žerou, co jim síly stačí. Samozřejmě ne jen tak ledacos, s maximálním nasazením by se měly zakousnout do všeho potenciálně škodlivého. „Laicky to lze popsat tak, že ochranná imunitní buňka naváže s patogenem komunikaci, spojí se s ním. To se dá pouze přes jeden konkrétní receptor buňky s názvem CR3,“ vysvětluje A. Doboly. Představit si to můžeme jako telefonní či rádiový signál. Pokud má buňka receptor CR3 oslabený, nemá signál, nemůže navázat spojení, a proto nemůže nepřátele žrát. „Abychom nezaváděli, imunitní buňky patogeny nepožírají v pravém smyslu slova. Přes zmíněný receptor se s nepřátelskou buňkou spojí a vyvolají lokální cytotoxickou smrtící reakci kyslíkovými radikály. Ty patogen usmrtí a z těla ho vyloučíme ledvinami,“ upřesňuje odborník z biotechnologické společnosti.
Posilovat imunitu tedy znamená udržovat v rovnováze hormonální a nervový systém. Dopřávat tělu všechny potřebné látky, vitamíny, stopové prvky, minerály a ty látky, které posilují „žravost“ imunitních buněk.
